Interakční jednotkové testy bývají zpravidla psány podle následujícího scénáře.
Nastavení neměných vlastností testů včetně vytvoření instancí mock objektů
Nastavení očekávání a modelů jejich chování
Vyvolání doménového kódu s mock objekty jako parametry
Ověření konzistence mock objektů
Pokud se budeme držet tohoto scénáře, naše testy budou přehlednější, budou dokumentovat požadavky na doménový kód a pokud pracujeme v týmu, tyto testy nám dají jednotnou představu o vznikajícím systému. Novému vývojáři umožní snadněji porozumnět testovanému systému a sníží množství informací, které tento vývojář musí postihnout.
To je prozatím vše k teorii jednotkového interakčního testování. Nyní si ukážeme, jak se tyto testy píší. V příkladech budeme používat výborou knihovnu jMock na generování dynamických mock objektů ze známých rozhraní.