Spouštím Finance v upgradu.

Newsletter pro všechny, kdo chtějí rozumět tomu, kam se posouvá svět finančních institucí – a co z toho plyne pro jejich byznys, technologie i růst. 

Už několik měsíců na LinkedIn píšu o digitalizaci a trendech ve finančním sektoru. Nyní jsem se rozhodl vytvořit formát, který mi umožní tato témata rozvíjet pravidelně a systematicky.

Finance v upgrade je prostor pro sdílení praktických insightů, jak finanční instituce reagují na změny trhu, regulace i očekávání klientů.

V dnešním prvním vydání se věnuji regulacím – konkrétně tomu, jak mohou DORA, NIS2 a AI Act pomoci finančním institucím posílit jejich odolnost, důvěryhodnost i připravenost na další růst. Místo pohledu na regulaci jako na nutné zlo se podívám na to, proč se z ní při správném uchopení může stát strategická výhoda, která odliší připravené hráče od těch ostatních.

Sledovat jej můžete na našem blogu nebo na mém Linkedin.

A nyní už jdeme na to.

Evropská regulace se často vnímá jako brzda inovací. DORA, NIS2 i AI Act ale přinášejí jinou realitu: nastavují nové minimum kvality.

Regulace jako nový tržní standard

DORA, NIS2 i AI Act mají společný jmenovatel: zvyšují minimální požadavky na kvalitu, bezpečnost a řízení rizik. To se promítá do vyšších nároků na technologickou architekturu, governance i interní procesy.

​​Schéma DORA frameworku (zdroj: KPMG) ilustruje, jak široký dopad má regulace na ICT řízení, governance i práci s dodavateli.

V praxi to znamená, že část trhu nebude schopna tyto požadavky efektivně naplnit. Typicky půjde o organizace s fragmentovanými systémy, nízkou mírou automatizace nebo historickým technologickým dluhem (podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali i v našem podcastu o úspěšné digitalizaci: Klíčové aspekty úspěšné digitalizace). Regulace tak přirozeně funguje jako filtr, který odděluje škálovatelné a robustní hráče od těch ostatních.

“Pro připravené instituce to není hrozba, ale příležitost k posílení pozice,” říká Radek Teichmann, CTO, MoroSystems.

Compliance jako součást architektury, nikoli dodatek

Rozdíl mezi průměrnými a lídry trhu se nebude odvíjet od toho, zda regulaci splňují, ale jakým způsobem ji implementují.

Tradiční přístup staví compliance až na konec procesu – jako vrstvu, která se „dolepuje“ na hotový produkt. Tento model je dlouhodobě neudržitelný, protože generuje dodatečné náklady, zpomaluje inovace a komplikuje škálování.

Naopak organizace, které přistoupí k principu compliance-by-design, integrují regulatorní požadavky přímo do návrhu systémů a procesů. Výsledkem není jen splnění regulace, ale především efektivnější fungování celé organizace a výběr spolehlivých dodavatelů.

“Pokud jsou kontrolní mechanismy, auditní stopy nebo řízení rizik integrovány přímo v systému, odpadá potřeba jejich dodatečného zavádění. Organizace se tak vyhýbá opakovaným zásahům do architektury, krizovým auditům i zdlouhavým schvalovacím procesům. Compliance se tím přestává stávat brzdou a naopak umožňuje plynulejší škálování produktů i služeb,” dodává Teichmann.

Důvěra jako klíčový diferenciátor

Regulace zároveň zásadně posiluje význam důvěry. Povinnosti v oblasti transparentnosti, dokumentace nebo vysvětlitelnosti – zejména v případě AI Actu – nutí firmy být otevřenější vůči klientům i partnerům. Detailně to rozebírá například analýza Guidance to assessing AI risks in the context of the EU AI Act od ICS

Důvěra vytváří nový konkurenční parametr. Nejde už jen o cenu nebo funkcionalitu produktu, ale o schopnost prokázat, jak systém funguje, jaká rizika nese a jak jsou tato rizika řízena.

DORA zase klade důraz na celý dodavatelský řetězec. 

„DORA klade velký důraz na to, že zajištění provozní digitální odolnosti je zodpovědností vedoucího orgánu společnosti. Ten musí zajistit dostatečnou ochranu a monitorování rizik třetích stran, což znamená kategorizaci smluv, GAP analýzy a možnost ukončení spolupráce s nevyhovujícími dodavateli.“ KPMG

Instituce, které dokážou tuto důvěru aktivně komunikovat, získají výraznou výhodu zejména při spolupráci s bankami, regulovanými subjekty nebo ve veřejném sektoru.

Škálovatelnost napříč trhy

Jedním z méně diskutovaných přínosů je dopad regulace na expanzi. Firmy, které splní požadavky DORA, NIS2 nebo AI Actu, si de facto budují standardizovaný základ pro fungování v rámci celé Evropské unie. Díky tomu se snižují náklady i čas potřebný pro vstup na nové trhy. Regulace tak přestává být lokální překážkou a stává se nástrojem pro efektivní mezinárodní škálování.

Regulace jako strategické téma

Regulatorní agenda se tímto posouvá z operativní úrovně na úroveň strategického řízení. Už nejde pouze o doménu právních nebo compliance týmů.

Naopak se stává integrální součástí:

  • produktového rozhodování,
  • technologické architektury,
  • obchodní strategie.

Vrcholový management musí regulaci chápat nejen jako náklad, ale jako faktor, který přímo ovlivňuje schopnost firmy růst, inovovat a konkurovat.

Závěrem: Regulace jako příležitost, ne překážka

DORA, NIS2 i AI Act nastavují nový standard toho, jak mají moderní digitální služby fungovat. Nejde jen o splnění jednotlivých požadavků, ale o celkový přístup k návrhu systémů, řízení rizik a práci s daty.

Z praxe se ukazuje, že organizace, které berou regulaci jako součást návrhu – ne až jako dodatečný krok – mají výrazně jednodušší cestu při škálování, auditech i spolupráci s partnery. Compliance v takovém případě nepřidává komplexitu, ale naopak pomáhá ji řídit.

Podobný přístup dlouhodobě uplatňujeme i v MoroSystems. Při návrhu řešení počítáme s požadavky na bezpečnost, auditovatelnost a odolnost už od začátku, protože víme, že jejich dodatečné doplňování je vždy složitější a nákladnější.

Regulace se bude dál vyvíjet a zpřísňovat. Firmy, které na to budou připravené systémově, získají výhodu – nejen z pohledu souladu s předpisy, ale i v rychlosti, důvěryhodnosti a schopnosti reagovat na změny trhu.

A právě v tom se dnes rozhoduje.