Digitální transformace finančních institucí se dlouho odehrávala tam, kde je nejvíc vidět — na frontendu. Mobilní aplikace, onboarding, nové funkce. Investice, které byly rychle viditelné a relativně snadno obhajitelné.

Dnes už ale většina velkých finančních institucí působí digitálně. UX přestává být zásadním diferenciátorem a konkurenční boj se přesouvá hlouběji — do technologického jádra.

Nedávná úvaha Jaroslava Horvátha z RB nad strategiemi českých bank ukazuje, že samotné inovace nestačí. Rozhodující je schopnost je propojit, škálovat a zasadit do konzistentního modelu. A to je problém, který frontend nevyřeší.

“Napriek silným číslam aj širokému portfóliu inovácií ČSOB zatiaľ chýba jasne čitateľný strategický naratív — niečo, čo ČS aj KB majú. Nová brand propozícia predstavená 1.4. naznačuje, že si to uvedomujú. Bude zaujímavé sledovať, či (a ako) sa to pretaví aj do stratégie a jasnejšieho smerovania.” Jaroslav Horváth, Head of Strategy and R&D v Raiffeisenbank

Tohle jsou čísla, která vysvětlují, proč frontend přestává stačit

Podle McKinsey & Company tvoří IT náklady v bankách běžně 15–20 % provozních nákladů, přičemž až 70 % z toho padne na údržbu legacy systémů. Jinými slovy: většina technologického rozpočtu nejde na inovace, ale na udržení stávajícího stavu.

Podobně Accenture uvádí, že banky s modernizovanou architekturou dosahují až o 30–50 % rychlejšího time-to-market u nových produktů. A rozdíl v cost-to-income ratio mezi technologicky vyspělými a zaostávajícími institucemi se může pohybovat i v desítkách procentních bodů.

Boston Consulting Group zase dlouhodobě ukazuje, že instituce, které systematicky využívají data a AI, dosahují výrazně lepší efektivity v řízení rizika i personalizaci — ale pouze za předpokladu, že mají odpovídající datovou a technologickou infrastrukturu.

Mnoho bank a finančních institucí dnes funguje v režimu „digitální vrstva nad legacy core“. Tento model umožnil rychlou digitalizaci v poslední dekádě, ale dnes se stává brzdou.

Každá hlubší změna – ať už jde o pricing, risk modely nebo práci s daty v reálném čase – naráží na komplexitu historických systémů. Výsledkem je, že inovace se zpomalují, prodražují a často končí jako izolované use casy bez reálného dopadu na byznys.

To je důvod, proč se AI v mnoha finančních institucích drží na úrovni pilotů, proč personalizace často nefunguje v reálném čase a proč otevřené distribuční modely narážejí na limity.

Zásadní změna přichází ve chvíli, kdy finanční instituce začne řešit architekturu, ne jen produkty

Podle Deloitte jsou klíčové prvky moderní architektury ve financích jasně definované: modularita, API-first přístup, event-driven zpracování dat a cloud-native infrastruktura. Nejde o technologický hype,  jde o předpoklad pro to, aby organizace dokázala průběžně měnit své produkty a procesy bez zásadních nákladů.

„MACH architektura je způsob, jak stavět dnešní IT řešení. Modulární, API-first, cloud-native a headless přístup dává firmám flexibilitu, škálovatelnost a schopnost rychle inovovat bez toho, aby je brzdil monolit nebo rostoucí technologický dluh. Umožňuje jednotlivé části systému rozvíjet nezávisle, efektivně integrovat nové služby a technologie a pružně reagovat na měnící se požadavky trhu i zákazníků. Nejde ale o to zavádět microservices za každou cenu – správně navržená architektura má především podporovat byznysové cíle, dlouhodobou udržitelnost a svobodu firmy rozvíjet svůj digitální ekosystém vlastním tempem, “ říká Radek Teichmann, CTO MoroSystems

Rozdíl se tak čím dál víc přesouvá pod povrch.

Nejde o to, kdo má lepší aplikaci, ale kdo dokáže rychle iterovat produkty, pracovat s daty v reálném čase, škálovat AI mimo pilotní projekty a otevírat nové distribuční modely bez zásadních nákladů.

A to je schopnost, kterou nelze „nalepit“ na staré systémy. Příkladem může být naše Modulární crowdfundingová platforma:

Vedle rychlosti a škálovatelnosti se přitom čím dál víc ukazuje ještě jeden kritický faktor: bezpečnost a regulatorní připravenost

S nástupem DORA už technologická architektura není jen otázkou efektivity, ale i schopnosti splnit přísné požadavky na odolnost, řízení ICT rizik a kontrolu dodavatelského řetězce.

Rozdíl mezi průměrnými a lídry trhu se nebude odvíjet od toho, zda regulaci splňují, ale jakým způsobem ji implementují.

Tradiční přístup staví compliance až na konec procesu – jako vrstvu, která se „dolepuje“ na hotový produkt. Tento model je dlouhodobě neudržitelný, protože generuje dodatečné náklady, zpomaluje inovace a komplikuje škálování.

Naopak organizace, které přistoupí k principu compliance-by-design, integrují regulatorní požadavky přímo do návrhu systémů a procesů. Výsledkem není jen splnění regulace, ale především efektivnější fungování celé organizace a výběr spolehlivých dodavatelů.

A MACH architektura bezpečnostní compliance-by-design velmi dobře podporuje.

Více se dozvíte v mém článku Když regulace nebrzdí ale zrychluje.

Frontend prodává. Jádro rozhoduje

Frontend prodává, ale jádro rozhoduje. Rozhoduje o tom, jestli je instituce schopná inovace skutečně škálovat, monetizovat a opakovaně doručovat, nebo jen sbírat body za jednotlivé use casy. V prostředí, kde se produkty rychle komoditizují a distribuce fragmentuje, už nestačí držet krok s trhem – je potřeba být schopný ho aktivně přetvářet.

A to není otázka roadmapy ani počtu funkcí, ale architektury. Instituce, které zůstanou u digitální vrstvy nad legacy core, si postupně samy omezují tempo růstu, protože každá další změna bude složitější, dražší a méně škálovatelná. Naopak ty, které dokážou přestavět technologické jádro, získávají klíčovou schopnost: kontinuálně měnit produkty, procesy i obchodní model bez zásadních nákladů a zpoždění. A právě tato schopnost se dnes stává skutečnou konkurenční výhodou.